Volba zcela otevřeně ukázala, jak naši demokraticky zvolení představitelé svého mandátu zneužívají k osobnímu prospěchu. Jak jinak si vyložit to neuvěřitelně trapné divadelní představení, při kterém řada politiků ukázala svou pravou tvář? Nejjasněji jako obvykle zazářil bezuzdný Jiří Paroubek, který šermoval výrazy typu "korupční hlasy" nebo pateticky požadoval vrácení mandátu po poslanci, který se odvážil i při veřejné volbě vyjádřit svůj osobní názor. Jaká neodpustitelná troufalost! Pan (nebo snad soudruh?) Paroubek patrně zapomněl, že je součástí demokratického parlamentu, jehož členové mají právo na vyjádření svobodného názoru, bez ohledu na svou stranickou příslušnost. Jemu by se ale patrně daleko více líbil parlament, ve kterém by byli (a rozhodovali) jen předsedové jednotlivých stran. Vedle něj kandidatura Jany Bobošíkové působila už jen jako opravdu hodně nepovedený vtip, který ani soudruzi z KSČM nemohli myslet vážně.

A jako by toho nebylo dost: poslanci omdlévali, podléhali náhlým chorobám, záhadně mizeli z povrchu zemského. Předseda Strany zelených byl upřímně pohoršen nad "chováním" poslankyně za tutéž stranu, která si dovolila podstoupit údajný chirurgický zákrok a nesmyslně zdržoval již dávno rozhodnuté zvolení Václava Klause tím, že se ji vydal "hledat". Ten obrovský úžas všech přihlížejících, když ji v místě jejího bydliště nenašel, to byl prostě majstrštyk! Jako by nestačilo vzít telefon a zavolat...

Z této frašky očividně čiší jediné: našim politickým představitelům vůbec nezáleží na občanech, které zastupují. Jde jim jen o osobní prospěch a prospěch svých stran. Celá volba a obstrukce jim sloužily pouze k tomu, aby si mezi sebou vyhandlovali co nejlepší podmínky a podpořili své stranické požadavky. Co na tom, že při pohledu na tu (z našich daní placenou) komedii občanům této země až podezřele často přicházelo na mysl cosi hodně vulgárního...

Něco pozitivního to ale přece jen přineslo. Neuvěřitelná drzost poslanců totiž ukázala naprostou nezbytnost uzákonění přímé volby prezidenta. Díky ikonám tohoto úřadu, jakými byli TGM nebo Václav Havel, je mezi občany prezident vnímán velmi kladně, něco jako "poslední instance". Jsem přesvědčen, že oproti volbám do parlamentu nebo senátu, kdy díky podobným excesům zůstává voličům na jazyku hořká pouze pachuť marnosti a zbytečnosti jejich účasti ve volebních místnostech, by v přímých prezidentských volbách byla účast hodně vysoká. Lidé by totiž měli pocit, že konečně mohou ovlivnit něco pro ně opravdu důležitého. Co na tom, že praktická moc prezidenta je nepatrná a jeho úřad je víceméně jen symbolem. Čím by ale prezident rozhodně být měl, je důstojný reprezentant naší země. Proto i jeho volba by měla být důstojným aktem. Poslanci a senátoři jasně ukázali, že úcta a důstojnost je jim naprosto cizí. Teď je řada na nás.



Přidej odkaz na:
| | | | vybrali.sme.sk |
del.icio.us | TextTip.cz

Komentáře

---