Session 8 od firmy Digidesign byl svého času průlomovým produktem. Když byl v roce 1993 uveden na trh, ovládala počítače nahrávacích studií firma Apple se svými Macy, na kterých se proháněly pekelně drahé ProTools. PC byly v té době zvukařům a muzikantům víceméně pro smích. Projekt Session 8 byl prvním krokem k průniku profesionáních zvukových zařízení na tuto platformu a jeho hardwarové požadavky odpovídaly tehdejším technologiím:

• procesor 486 DX nebo Pentium
• 8, ale raději 16MB RAM
• DOS nebo Windows 3.1/3.11

Dobová fotografie počítače s běžícím systémem Session

Když se v roce 1996 pořizoval Session 8 do studia, kde jsem tehdy pracoval jako zvukař, stál celý komplet, který se skládal ze dvou ISA karet, I/O převodníku, externího SCSI harddisku a disket se softwarem, něco přes 60000Kč. V provozu byl asi dva roky, pak přišly rychlejší procesory Intel Pentium II, poté Windows 98 a zhruba v té době se na PC začaly drát první použitelné softwarové multitracky. Po čase jsme změnili nahrávací systém a Session 8 odložili do skříně.
Jeho vývoj byl ukončen v roce 1997.


Session - stopy

Jakmile jsem Session 8 objevil při úklidu vyřazeného materiálu, ovládla mě okamžitě vlna nostalgie. "To by bylo něco, kdyby se mi ho zase podařilo rozběhat!", napadlo mě. Dlouho jsem se nerozmýšlel a začal jednat. První podmínkou úspěchu bylo najít vhodný počítač. Podle tehdejších specifikací Digidesignu by to nemělo být nic rychlejšího, než Pentium 200, takže jsem hledal a objevil plně funkční PC s Pentiem 120 a 32MB RAM. K němu jsem doplnil jeden 3GB harddisk pro systém a druhý (stejný) do šuplíku pro přenos nahraných stop do moderního stroje na mixáž a mastering.


Session - mixer

Doma jsem počítač vyčistil od letitého nánosu prachu a nainstaloval na něj Windows 95, což byl rovněž velmi nostalgický zážitek :) Zasunul jsem obě karty do ISA slotů (v jedné jsem musel vyměnit pojistku - ano, na té kartě je opravdu normální pojistka F200), nabootoval do Windows 95 a s uspokojením zjistil (po instalaci ovladače), že karta stále funguje.

Dalším krokem bylo zprovoznění externího SCSI disku. Měl jsem schovaný originální, se systémem dodaný 2GB disk Seagate Medalist. I když jsem při úklidu našel větší disky, použil jsem tento, protože Session 8 umí pracovat s maximálně 2GB diskovým oddílem. Když jsem otevřel externí box, vyvalily se na mne chuchvalce prachu (to by člověk nevěřil, jaké množství se ho v relativně čistém prostředí může nahromadit). Box jsem vyčistil a po výměně disku zkompletoval.

Pak jsem k první kartě připojil převodník Digidesign 882 I/O Audio Interface, který má 8 analogových vstupů a výstupů, digitální S/PDIF In/Out a In/Out pro synchronizační kód. Ke druhé kartě jsem připojil externí disk, nabootoval, nainstaloval software a po chvilce laborování jsem měl plně funkční studio Session 8.


Digidesign 882 I/O Audio Interface

Když jsem pokusně nahrál několik stop, velmi příjemně mě překvapila kvalita a dynamika zvuku. Přece jen to svého času bylo špičkové zařízení a nenechá se zahanbit ani dnes, i když pracuje jen se samplovacími frekvencemi 44 nebo 48 kHz na 16 bitech.

Díky tomu jsem se rozhodl, že počítač se Session 8 použijeme ve zkušebně jako jednoduché jednoúčelové zařízení pro nahrávání demo snímků. Už se těším, až ho pořádně provětráme. Navíc mám radost z toho, že hardware, který je v dnešní době prakticky neprodejný a jeho hodnota je nepatrná, bude opět sloužit ke svému původnímu účelu, i když už byl odsouzen k ekologické likvidaci. Fakt, že celý systém běhá na muzeálním počítači, je jen třešničkou na dortu a je hezkou ukázkou toho, že supermoderní vícejádrové procesory nejsou vše a že i více než deset let starý počítač nemusí za každou cenu končit ve sběru, ale může svůj důchodový věk prožít důstojně a smysluplně.



Přidej odkaz na:
| | | | vybrali.sme.sk |
del.icio.us | TextTip.cz

Komentáře

---