Oslovil jsem několik svých kolegů a známých, kteří se pohybují ve světě Internetu po řadu let a zeptal se, co jim říká pojem Web 2.0. Regovali jednoznačně: Web 2.0 neexistuje, je to prázdný marketingový pojem a kdo tvrdí, že ví o co jde, ten lže.

Mám takovou osobní teorii: termín Web 2.0 vypustila do světa skupina mystifikátorů, která se rozhodla ověřit, nakolik jsou lidé, kteří se na Internetu pohybují, schopni uvěřit v existenci něčeho, co ve skutečnosti vůbec neexistuje. Pánové (a dámy), netuším, co jste zač, ale povedlo se vám to parádně! Mnoho lidí se této prázdné skořápky chytlo a začalo s vidinou prvenství a tučného zisku jednat. Jenže jak vlastně takový Web 2.0 projekt má vypadat? Jelikož to nikdo jednoznačně nedefinoval, jediné, co se dalo udělat, bylo ušít nový kabátek starým projektům.
Veliká tlačítka, pastelové barvy, obří písmo, tagy a cloudy. Na českém písečku byla jedním z prvních Slunečnice.cz. Dobře jí tak.

Temný bouřkový mrak připlouvá

Cloud (na českém Internetu známý jako Mrak) si v mém zamyšlení vysloužil zvláštní pozici. Je to totiž ta největší ptákovina, jakou jsem za poslední roky viděl. Cílem bylo patrně zvýraznit pojmy, o které je na daném webu (samozřejmě 2.0) největší zájem. Když jsem viděl mrak poprvé, myslel jsem si, že jde o nějakou chybu. Teprve po chvíli mi došlo, o co že to tady vlastně jde. Čím více mraků jsem viděl, tím více jsem je začal nesnášet.

Barvičky, čudlíky, ikonky, ptákovinky

Druhým nejvýraznějším vnějším znakem rádobyWeb 2.0 projektů je jejich kýčovitý a přeplácaný vzhled. Čím více barev, nejlépe pastelových, tím lépe. Veliká barevná zaoblená tlačítka, ikonky, pokoušející se za každou cenu graficky pojmenovat příslušný obsah. Celé dohromady to budí dojem, jakoby byl Web 2.0 zacílen výhradně na děti od 3 do 6 let, které sice dovedou klikat myší, ale číst zatím neumí.

AJAX úžasný, AJAX všemocný

Bez AJAXu by Web 2.0 nebyl. Je na čase podívat se pod nablýskaný kabátek Webu 2.0. Jeho dalším typickým znakem je totiž až křečovitá snaha skrýt to, že se jedná o webovou stránku, zobrazenou prostřednictvím webového prohlížeče. Reload stránky je přísně zakázán, standardní metody POST a GET pro odesílání dat na server jsou striktně uzamčeny do klece javascriptu, stejně jako načítání dat z databáze. Web 2.0 je skoroúplnějakobynormální aplikace, jenže právě to s sebou nese hromadu problémů. Hlavní potíž vidím v tom, že bez javascriptu si prostě neškrtnete. Což vyřazuje ze hry textové prohlížeče, mobilní telefony, čtečky textu pro nevidomé. Když si odmyslím tuto celkem specifickou skupinu uživatelů, je tady problém kompatibility v různých prohlížečích. Pro Firefox sice dnes už ladí kdekdo, ale třeba Safari je na tom podstatně hůře. Třetím problémem ze skupiny "těch hlavních" jsou evidentní bezpečnostní rizika, spojená s kladením přílišného důrazu na zpracování dat na straně klienta.

Osobně nemám žádné výhrady proti AJAXu jako tako takovému, myslím si, že existují situace, kde je jeho použití na místě a kdy může být ku prospěchu věci. Spoléhat ale pouze na javascript je krátkozraké a většinou se to tvůrcům vymstí. Zářným příkladem budiž problematické internetové bankovnictví většiny českých bank před několika málo lety (a v případě Komerční banky ještě před několika týdny).

Sociální sítě, uživatelské komunity, dobrovolná ztráta soukromí, sekundární život

Nikdy jsem nežil Second Life. Nikdy jsem se nezaregistroval na žádném komunitním serveru a nepřesunul svou existenci a komunikaci do sociální sítě. Nemám na blbosti čas. Raději si popovídám s lidmi, o kterých vím, že opravdu existují, znám jejich zájmy a vím, co mají rádi a co ne. Vitruální identita je pěkná myšlenka do okamžiku, než vás pohltí.
Komunit jsem si užil dost a dost - Jiskry, Pionýr, SSM. Možná díky této drsné osobní zkušenosti nejsem a nikdy nechci být Web 2.0 ready. Svoboda je nade vše.

Forma vítězí nad obsahem, lež a nenávist nad pravdou a láskou

Konečně to už už vypadalo, že tvůrci webů (a dokonce i zadavatelé) pochopili, že kvalitní obsah je primární a nejdůležitější částí webové prezentace. Web 2.0 se tento pozitivní trend snaží obrátit naruby, zahlcuje nás zbytečným grafickým pozlátkem, nepotřebnými informacemi, prázdnou komunikací. Haldy odpadu, skvěle optimalizovaného pro vyhledávače.

Prozíraví klienti? Nebo je to jen otázkou času?

I přes intenzivní mediální masáž je však zajímvý jeden fakt: zákazníci Web 2.0 projekty zatím ignorují. Alespoň já ani žádný z mých kolegů a známých se s takovým zadáním nesetkal. Že by klienti projevili nadhled a prokoukli Web 2.0 jako další internetovou bublinu? Nebo je jen otázkou času, kdy se informace o něm dostanou i k lidem, kteří Internet nevyužívají tak intenzivně jako ti, kteří se jím živí? To ukáže čas. Do té doby budu v koutku duše ukrývat jiskřičku naděje, že Web 2.0 zmizí v propadišti dějin, jako se to stalo už mnoha jiným "skvělým a nadějným" projektům.

Toto je definitivně poslední článek o Webu 2.0.

Nikdo už o něm nesmí psát!
A kdo to poruší, ať shoří ve virtuálním žlutozelenorůžovém Pekle 2.0!

Vyzývám tímto všechny novináře, bloggery, geeky a IT nadšence:
Ignorujte Web 2.0!
Nepište o něm, nemluvte o něm a nemyslete na něj!
Bojkotujte Web 2.0!

Ať sám ukáže, jestli je existenceschopným projektem.
Dokáže přežít bez vaší pomoci?
Dokáže přežít bez těch, kteří jej stvořili?

Pokud ano, smeknu klobouk a v hluboké předkloně s omluvou na rtech uznám svou chybu.

Do té doby ale budu křičet do světa:

NENÁVIDÍM WEB 2.0!!!

Update 10:49: zapomněl jsem přiložit odkaz na starší text Martina Malého, který tady nesmí chybět.

Přidej odkaz na:
| | | | vybrali.sme.sk |
del.icio.us | TextTip.cz

Komentáře

---